Srí Lanka 2022
Takže napsat něco o našem tripu na Srí-Lanku nakonec padlo na mě. Trochu holky podezírám, že se jim do toho moc nechtělo, protože si to úplně moc už nepamatují. Ale vlastně jsem za to rád.
Srí-Lanka jako destinace nebyla naše úplně primární volba. Vždycky nás to sice do Asie táhlo, ale zrovna tahle země určitě v tom užším výběru nebyla, možná vlastně ani v tom širším. Do rozhodování promlouval covid a Srí-Lanka z to nakonec vyšla jako jedna z mála destinací, kam se dalo na jaře 2022 dostat a i místní covidová opatření byla snesitelná. Nakonec jsme toho určitě nelitovali a alespoň pro mě je to místo, kam se chci ještě někdy v životě podívat, ne hned, ale jednou určitě. A těch důvodů proč, bylo celkem dost, ale nebudu předbíhat.
Kombinace dostupnosti letenek, dovolené v práci a vytáhnutí Naty ze školních povinností nás nasměřovala na druhou polovinu března. Asi to jednou přijde a my pojedeme někam déle než jen na týden, ale zatím to tak prostě je. Všechno nacpat do sedmi dnů a spoléhat na to, že den má minimálně 25 hodin. Takže je to nakonec celé vždy dost intenzivní.
Jako nejlepší poměr cena/termín a délka letu nám vyšly polské LOT. A tak jsme v pátek 18.3. odlétali z Prahy směr Varšava. Tam pak přestup na přímý let do Colomba. Let byl povinně s nasazenou rouškou, což , alespoň teda pro mě, znamenalo mnoha hodinový očistec. Teď, když to píšu s odstupem, se mi to zdá jako něco z pravěku, ale tak to bylo a celkem nedávno. Každopádně naše zkušenost s LOT pouze pozitivní a proti českému aeroklubu bohužel opravdu jiný vesmír.
1.den sobota
V Colombu jsme přistávali v sobotu nad ránem, vyřídili všechny formality, vyzvedli batohy, ukázali covid pasy, testy po nás nikdo nechěl, koupili místní SIM kartu a šli sehnat taxi. To jsme chytli hned a vyrazili směr centrum. V taxíku byl první střet se smutnou realitou Srí-Lanky té doby, obrovská inflace, nedostatek pohonných hmot a velký zájem místních po jakékoliv "tvrdé"měně. Pro nás, jako turisty, to sice mělo výhodu v tom, že náklady na všechno byly až směšně nízké, ale upřímně bych raději platil víc, kdyby to znamenalo, že ta krásná země s tak úžasnýma lidma, nebude až po krk zasekaná ve svých problémech.
Taxi nás vysypalo přímo v centru. Na holkách bylo vidět, jak je jejich první reálné setkání s Asií zaskočilo. Chaos, auta, lidé, všechno se to motá a plete dohromady a do toho neuěřitelná změť hluku, pachů a vůbec všech možných vjemů, kterých jste jako Evropani doma ušetřeni. Tohle všechno navíc naservírováno po 16-ti hodinovém cestování.
Ubytování na první noc jsme měli zajištěné již předem a to u nás nebývá úplně standard - hotel Colombo Fort. Skoro všechny rezervace dělám vždy přes Booking. V tomto případě jsem u toho dělal asi ještě i něco jiného a místo jednoho pokoje rezervoval dva. No nevadí, ne vždy vše klapne. Ale jinak ubytování naprosto v pohodě, personál skvělý a poloha přímo v centru. Řekli jsme si, že se chvíli natáhneme a pak vyrazíme obejít centrum. Samozřejmě si cesta, posun času a celkově únava vybraly své a my se probrali odpoledne. Každopádně, vyrazili jsme. Plán byl se v Colombu nezdržovat moc dlouho a v neděli ráno se posunout dále na jih. A zpětně musím říct, že zrovna hlavní město je ta část Srí-Lanky, kde bych se zdržovat vlastně nemusel vůbec. Ať to ale nehaním, přímo centrum - pevnost/Fort - otisk koloniální historie, za vidění jednoznačně stojí. A čtvrť Pettah je takový klasický, rušný, asijský trh, ale navštívit ho taky není ztráta času. Naproti tomu jeho plovoucí část za návštěvu už úplně nestojí a vypadá asi lépe v průvodcích než v reálu. Obešli jsme i prezidentský palác, který byl pár dnů po tom, co jsme odjeli, během pouličních nepokojů vyrabován a na chvíli jsme ještě vyrazili na promenádu Galle beach. Jinak celkově je ,minimálně tady v centru, vidět síla čínských investic a s tím spojená masivní a trochu nekoordinovaná výstavba. Pro mě osobně byla ale nejvíc restaurace Ministry of Crab v bývalé Dutch hospital. Sice to je taková ta klasická tourist trap z Lonely planet, ale v tomto případě jsem se "nachytal" rád. Kulinářský zážitek top, obsluha jakbysmet. Snědli jsme toho mraky, vypili ještě víc a nakonci platili v přepočtu 500,- Czk a to včetně více jak 50-ti korunového spropitného. Prostě, ta příjemnější stránka inflace.
2. den neděle
Ráno vyrážíme pěšky na nádraží najít vlak, se kterým bychom se dostali na jih do Galle. Já normálně nejsem kdovíjaký fanda Českých drah, ale vlak tady, to je opravdu jiná liga. Každopádně tak jako všude i tady platí, že ti cestování místní dopravou s místními lidmi, dá nejvíc. A tady taky přišlo naše první vystřízlivění, kdy mi došlo, že pokud takto budeme chtít cestovat i nadále, určitě nám na to nebude stačit jeden týden. Těch asi 120km po pobřeží zvládl náš vlak ani ne za 5 hodin. První hodinu jsem byl nadšenej, že uvidíme vše a vůbec jak je to super takto pomalu jet vlakem. Pak už jsem spíš jen odpočítával minuty, než se z vlaku dostaneme. Jinak vlaky tu zůstaly ještě po Britech a koupit si lístek do 1.třídy znamená, že k tomu máte i místenku, možná. Druhá třída taky ok, dál už jsme to raději nezkoušeli. S ničím, co jezdí po kolejích v Čechách, se to moc srovnávat nedá. Hlavní nádraží v Galle jsme určili jen podle Google maps, cedule chyběly anebo jsme je neviděli. Na náš dotaz, jestli už je to ono, nám půlka vagónu odpověděla, že ano a ta druhá stejně přesvědčivě tvrdila, že ne a máme určitě jet ještě dál. Vystoupili jsme.
Galle, původně portugalská, pak holandská a nakonec britská přístavní pevnost, je fakt krásné město a v rámci Srí-Lanky je to typické "must-see". Prošli jsme si pevnost, na místní poměry opravdu dobře udržovaná a ty mohutné hradby s výhledem na moře jsou dokonalý. Chtěli jsme ten další den strávit celý u moře, takže přesun autobusem do příměstského městečka Mirissa. Autobusové nádraží byl svět sám pro sebe, žádné cedule co kam a odkud jede, žádná čísla autobusů. Naštěstí Martina a v tom má můj obdiv, jak to vždycky dokáže, nějak zjistila, co že by nás tam mohlo dovézt. Autobus byl snad ještě z doby než se vůbec začali autobusy používat, ale každopádně vnější a venkovní individuální tunning byl neuvěřitelný. Jestli to byl autobus pro 50 lidí, tak jich tam bylo asi sto. My nějak seděli, jám měl na sedačce vedle tři Srílančany a dalšího na klíně, ale nejsem přece z cukru. Naše batohy si pak k sobě velkoryse hodil řidič. Zastávky to nějak nemělo, prostě když měl řidič pocit, že chce někdo nastoupit/vystoupit, jednoduše mu zastavil. Každopádně do Mirissi jsme nějak dojeli a díky Google Maps i poznali, kde vystoupit. Ubytování jsme měli opět přes booking, v guesthousu kousek od pláže. Kam jsme se navečer ještě vydali. Mimochodem, pláže v Asii pro mě mají prostě zvláštní kouzlo. Nic proti námi Čechy milovanému válení se na pláži v Chorvatsku, ale tady si si vždycky tak nějak připadám jako DiCaprio v Pláži :-)
3.den pondělí
Celý den jsme strávili na pláži, "oficiálně" kvůli Naty aby si užila moře, ale vlastně to celodenní nicnedělání a popíjení piva na pláži s mým novým alter egem Leonardem asi nejvíc bavilo mě :-)
4. den úterý
Přesun do Národního parku Udawalawe ve vnitrozemí. Teď už jsme přestali být za hrdiny a místní MHD vyměnili za pronajatý odvoz. Výrazně jsme ušetřili čas, který bychom jinak strávili na cestě a náš budget to taky nerozbilo. Nechci to vše přepočítávat na koruny a říkat si, jak je to super levně, protože takhle my úplně necestujeme, ale konkrétně tady jsem měl pocit, že kdybych si to auto koupil i s řidičem, pořád to je pro nás jako středoevropany ok.
Udawalawe je úžasné a rozhodně stojí za návštěvu. Já chodím do ZOO jednou za 100 let ( a to fakt není moc nadsázka) a vždycky se koukám, jak se zase co nejrychleji dostat k východu, ale tady to byla opravdu pecka. Jediný možný (a legální) přístup do parku je najmutí si oficiálního průvodce s jeepem, který vás pak po parku vozí. Není potřeba si cokoliv rezervovat předem, aut a řidičů je u vchodu do parku k dispozici dostatek. Základní okruh jsou asi 3h a pokud to tady budu teď přepočítávát na koruny, tak to stálo ranec, za který byste jinak na SríLance vydrželi přes měsíc. No taky jsme asi nemuseli ten jeep chtít jen sami pro sebe, si tak říkám. Každopádně jsme toho ale učitě nelitovali.
Po Udawalawe bylo v plánu horské městečko Ella, tak trochu náš Špindl. V plánu sice bylo, ale jak se tam dostat, to už jsem nějak dopředu neřešil, jako většinou. Zeptali jsme se kluků před parkem, kdo by nás tam hodil a za 1/4 hodiny tam stál nachystaný minibus, rychlejší něž Uber v Praze v pátek večer.
Do Elly jsme přijeli pozdě odpoledne, je to příjemné, živé horské městečko. Ale počítejte přeci jen s větším množstvím turistů.
5.den středa
Ráno jsme se vydali kousek za město k Nine arches bridge - železniční most z koloniálního období postavený Angličany. Dostanete se tam po značené cestě pěšky anebo tuk-tukem za pár drobných a pár minut. Protože jsme měli batohy a opět málo času, využili jsme druhou možnost.
Pak zase zpátky na nádraží, které pro mě bylo asi to nej z celého města. Tak nějak kombinace nádraží z Harryho Pottera a hobití vesničky z Pána prstenů. Následovala cesta vlakem do Nuwara Eliya, města známého svými čajovými plantážemi a zároveň bránou pro vstup na Horton Plains. Místní Pendolino opět nezklamalo, více jak 4 hodiny cesty, kdy jste věděli o každém pražci, pokud tam tedy byl. Místy už to pak bylo přeci jen trochu k vzteku, když nás podél trati předcházeli i pěší. V Nuwara Eliya pak opět kontakt se smutnou ekonomickou realitou - u benzínek nekonečné fronty aut, která čekají až tam přibrzdí cisterna. Jinak samotná Eliya ve mně moc zážitků nenechala. Na časné ráno nebo spíš možná ještě pozdní noc jsme si domluvili vyzvednutí autem a odvoz do národního parku Horton Plains. Je to cca hodina cesty a my chtěli být u vstupu mezi prvními a cestou vidět i východ slunce.
6.den čtvrtek
Horton Plains
Obojí se nám povedlo a opravdu doporučuji si přivstat a na parkoviště ke vstupu dorazit co nejdříve. Z Eliye vás tam vezme taxi nebo tuk-tuk, jiná možnost moc není a pěšky to jít taky nechcete. Vstup je pouze přes bránu s pokladnou a pak si zvolíte jeden z několika okruhů. Trasa není náročná, žádné etrémní stoupání nebo lezení vás nečeká, ale s pár hodinami vždy počítejte. Samozřejmě, správně to je výlet na celý den,několik dní. Okruh by vás měl vždy navést na vyhlídku Konec světa - World´s End, jsou tam dva, malý a velký. V ideálním případě by prý mělo jít dohlédnout až na jih k oceánu. My ideální případ neměli anebo jsme se koukali na sever. Každopádně určitě stojí za to, se tam dostat. Jinak to je jak jít na Václavák a nevšimnout si Národního muzea,
Z Hortoin Plains jsme najatým vanem vyrazili do Kendy, druhé největšího a svého času i hlavního města Srí Lanky. I k cestování autem si vždy dejte nějakou tu hodinu navíc, doprava té evropské neodpovídá a dálnice tu skoro, kromě Colomba, žádné nejsou. Cesta vede přes čajové plantáže a v jedné z výroben čaje jsme i zastavili. Sice jsem to tak nějak asi čekal, ale je opravdu velký rozdíl mezi tím, dát si pravý čaj a ten z Tesca (nic proti Tescu).
Do Kandy jsme dojeli později odpoledne. Ubytování jsme měli kousek od centrálního jezera, guesthouse, opět přes Booking. Kouzelná zahradní vila v koloniálním duchu, dle infa současného majitele - bývalé sídlo místního významného lékaře. Alespoň cena tedy významu neodpovídala - cca 250,- Kč za noc pro 3 se snídaní. A nespali jsem na chodbě ani na zahradě, pokoj s koupelnou. Půl noci sice venku vřískaly opice, ale to by se nejspíš stalo i kdybychom se ubytovali v 4* Hiltonu.
7.den pátek
Ráno jsme se opět, nepoučitelní, vydali i s batohy na nádraží najít vlak, který by nás dovezl zpátky do Colomba a uzavřel tak naše týdenní putování po tomto nádherném ostrově.
Měli jsme štěstí, trať do Colomba je relativně moderní a souprava tak místy atakovala i 60km/h. Na poslední noc na Srí Lance jsme se rozhodli vydrancovat budget a spaní v guesthousech vyměnit za nablýskanou alespoň 4* na pláži. Booking nám pár tipů dal a my si vybrali. Za necelé 2 tis. pokoj pro nás tři v hotelu s velkým střešním bazénem a výhledem na moře. V průčelí před hotelem nás pak mezi limuzínami vysadil neméně nablýskaný tuk-tuk. Takže poslední noc na Srí Lance byla na střeše luxusního hotelu, s drinkem u bazénu. Není to úplně náš styl cestování, ale člověk si nakonec zvykne na kdeco. Tradiční vypnutí proudu (cca 3x denně), když jsme pak venku v bistru večeřeli, nás zase vrátilo zpátky do reality. Ale tyto hotely mají své vlastní generátory a hosté jsou tak toho všeho ušetřeni a vlastně mají pocit, že Srí Lanka je naprostě v pohodě a místní dohromady nic netrápí.
8. den sobota
Ještě za tmy nás hotelové taxi odváží na letiště. Tam pak po mnoha formalitách zase nasedáme do stejného modrobílého Airbusu polských LOT, který nás tu před týdnem vyklopil.
Od Srí Lanky jsem dohromady nic nečekal, ale vlastně mě nadchla. Rád se někdy vrátím, jen pak to chce alespoň tři týdny na to, ji poznat více. Aktuálně její situace není vůbec jednoduchá a člověk si pak na chvíli uvědomí, že většina věcí, co mu tady doma vadí, jsou vlastně docela kraviny. Tak díky a třeba se na Ceylon zase někdy vrátíme.
