Moldávie 2026
Moldávie byla na seznamu už nějakou dobu a teď to nějak uzrálo, tak jsem vyrazil. Tentokrát sám, na trochu prodloužený víkend. Na Moldávii mě vždycky přitahovala její novodobá historie, nejdříve Rumunsko, pak Sovětský svaz, nakonec občanská válka, jejíž výsledkem je existence bizarního Podněstří.
Praha-Kišiněv je relativně jednoduché spojení, s moldavskou nízkonákladovkou FlyOne za necelé dvě hodiny už vystupujete na letišti v Kišiněvě. Chvíli jsem uvažoval i o retro cestě vlakem, z Bukurešti, ale obětovat na cestu 13 hodin plus přesun do Bukurešti se mi nechtělo.
Přestali jsme si kupovat pevné SIM na letišti, namísto toho používáme esim a už několikrát se nám osvědčila apka MobiMatter, simka na místě se sice dá pořídit levněji, ale občas je to větší výzva, než byste chtěli. Tady to bylo vždy v pohodě, jen ji po přistání zapnete a zatím vždy vše fungovalo jak mělo.
Trochu netradičně jsem si vzal ubytování dopředu a zůstal celou dobu na stejném místě, hotel kousek od centrálního autobusového nádraží. Deklarované 4* byly z kategorie sci-fi, ale fungující klima, wifi a anglicky mluvící recepční taky nejsou k zahození, přes Booking něco málo přes 3tis za 3 noci byly taky pořád ok.
První dojem z Kišiněva byl stejný jako u jiných postsovětských měst v bývalých svazových republikách, kde jsme byli. Takže žádná velká hitparáda, přesto jsem Kišiněvu opravdu přišel na chuť. Nevím proč, ale trochu mi připomínal slovinskou Lublaň, resp. její budgetovou verzi. Spousta zeleně, centrum uklizeno, množství parků, kaváren a přehrada (mimochodem ta hostivařská by se tady mohla trochu přiučit, jak to taky dá dělat a i bez EU fondů). Celkově jsem se tam na začátku července cítil moc příjemně.
Plán na první den byla návštěva Podněstří. Nejjednodušší cesta je maršrutka Kišiněv-Tiraspol, jezdí jich přes den dost. Jen si vždy pohlídejte odjezd té poslední zpět z Tiraspolu. Vyjíždí vždy z hlavního nádraží, dá se přistoupit ještě i cestou, ale jestli je v tom nějaký systém, netuším. Lístek si musíte koupit ve vestibulu, u řidiče to tady nejde. Zároveň tam i dostanete čas odjezdu, číslo perónu a auta. A jako vždy, odjezd je orientační, plný auto znamená, že se jede. Nevím, jestli všechny, ale skoro bych, že i jo, maršrutky staví v Benderu. To je město, s krásnou pevností, hned za hranicemi, takže už v Podněstří, ale ještě před Dněstrem. A určitě se vyplatí tady vystoupit a pevnost navštívit. Řidiči jen řeknete, že tu chcete vystoupit. A vystupte až na autobusovém nádraží, řidič vám to ukáže. Než se dostanete do Benderu, přejíždíte hranice nebo spíš klasický check-point, betonové bloky, vojáci se samopaly. Tady musí všichni z auta vystoupit a jdou si pro razítko. Já dostal vstup na 12h, ale myslím, že i na 48h není větší problém. Nikdo se se mnou moc nebavil, jen jsem řekl, co chci navštívit a hotovo. Dostáváte do pasu kartičku, kterou zase musíte při výjezdu odevzdat, takže určitě neztratit. A ještě základní, asi jasný pravidlo, tady fakt nic nefoťte. A i v celém Podněstří se vyhněte focení jakýchkoliv vojenských objektů, vojáků apod.
V Benderu je to z autobusáku k pevnosti kousíček. Pevnost a chrám v jejím objektu jsou perfektně zrekonstruovány a výhledy z hradeb za to taky stojí. Google psal, že pevnost v neděli otevírá v 9 a berou karty, nic z toho není pravda. V neděli až od 10 a karty taky ne. Jinak, a to se týká celého Podněstří, MC a Visa tu kvůli sankcím jsou k ničemu. Zároveň mi v Benderu pomalu přestávalo fungovat pokrytí moldavským operátorem. Na kase mi bez problému vzali moldavské lei, při vstupu do areálu je pak i směnárna, kde jsem je vyměnil za podněsterské ruble.
Z Benderu do Tiraspolu se pak dostanete trolejbusem, většinou slušné retro kousky. Zastávka je hned před vstupem do areálu, jsou tam 2. Tak je to ta u památníku s orlem, sokolem, prostě nějakým ptákem. Do Tiraspolu se asi kromě trolejbusu dostanete i taxíkem. Určitě bych to nezkoušel pěšky, jednak je to přes 6 km po hlavní silnici a jednak, a to hlavně, budete podezřelý. A tady nikomu nic vysvětlovat prostě nechcete.
Sedněte na trolejbus č.19, případně 19A. Já, protože se mi nechtělo čekat, jsem vlezl do prvního, který přijel. Ten sice do Tiraspolu nejel, ale jedna ochotná paní mi pak ukázala, kde vystoupit a přestoupit na "moji" 19ku. V MHD se platí, všichni mají plastové karty a těmi si pípnou, během jízdy pak chodí průvodčí a ten/ta to zkontrolují. Asi se dá jízdenka koupit i u nich, ale já jsem pokaždý někoho přesvědčil, aby mi pípnul a pak jsem mu dal 5 rublů, jestli to je oficiální cena lístku, netuším. Pro mě ten den ale byla.
Před vjezdem do Tiraspolu, po levé straně je fotbalový stadion klubu Sheriff, svého času celkem úspěšného účastníka Ligy mistrů. Jinak ještě jak to funguje v Podněstří, je tu stálá ruská vojenská přítomnost, někde jsem zachytil, že asi 1.500 vojáků a "stát" je pak ovládán oligarchou a jeho firmou Sheriff. Ta tu spravuje opravdu vše, včetně například mobilního operátora.
Z trolejbusu 19 jsem vystoupil dříve než jsem původně chtěl, protože místo cca 60 lidí, což je asi tak kapacita, tam bylo 2x tolik. A toho jsem nechtěl být součástí. Centrum Tiraspolu je soustředěno podél třídy 25.října. Budova Parlamentu, Dům Sovětů, památník-včetně tanku T34. A dva parky. Vše projdete v klidu pěšky za 2h. Já si došel i k Dněstru, kde jsou celkem příjemné pláže a restaurace. Ale celkově je prostě postsovětský bizár. A kromě tohoto "vibu" tady k vidění není nic.
Maršrutky zpátky jezdí od vlakového nádraží, tuším že SV města, ale všude se dá dojít pěšky. Jízdenku si zase kupujete na pokladně ve vestibulu, každá cesta mě pak stála cca 70 lei.
Druhý den jsem brzo ráno vyjel, zase maršrutkou, zase z autobusáku, k Orheiul Vechi (Staré Vechi), skalní klášter. Lístek si kupujete do vesnice Trebujani, ale když na pokladně řeknete, kam chcete, už vás nasměrují. Jen tady jsem to nekupoval na kase v hale, ale venku, na peróně, cena necelých 60 lei. Nevystupujete ale v Trebujani, ale už v zastávce u kláštera, řidič vám ukáže. Prošel jsem si klášter a okolí, stojí to za to, klášter je na vysokém ostrohu a kolem něj se klikatí řeka, celý je to pak víc než koukatelný.
Trochu jsem měl problém s odjezdem, já byl před obědem už s klášterem a okolím hotov, ale první autobus zpátky jel až ve 3. Pomohlo, že jsem potkal nějakýho Poláka, který akorát čekal na taxík objednaný z Kišiněva, vzali jsme ho tak na půl. Celá cesta nás dohromady stála asi 400lei, vše přes Yandex GO, používat taxi nějak jinak tady nedává smysl.
Třetí večer po sobě jsem pak strávil procházením se po Kišiněvě. A ještě bych takhle klidně další 2 dal. Město má něco do sebe.
Brzo ráno odlet zpět do ČR. Žádný větší očekávání jsem od Moldávie neměl, ale každopádně byly překonány. I když typická destinace na eurovíkend to taky není.