Den 1

Jordánsko byl trochu nápad na poslední chvíli. Vlastně, vždycky jsme chtěli vidět Petru a vždycky jsme si říkali, že tam přejedeme z Izraele, jeden den, tam a zpět. Ale Jordánsko to není jen Petra a stojí rozhodně za to mu věnovat víc než jenom ten jeden den.

Takže pro Jordánsko bylo rozhodnuto v momentě, kdy se zase Ryanair rozhodl, že nás tři tam a zpět dostane za necelých 6 tis. Pokud nám tedy nevadí nesedět spolu, platit i za vodu a odlétat z toho opravdu úplně posledního gatu na letišti. A s tím vším se dá celkem pohodlně žít, když to pak máte za těch 6tis. V pondělí jsme odlétali z vídeňského letiště směr Ammán, hlavní město Jordánska. Protože jsme si na poznávání Jordánska vzali jen pár dnů dovolené, bylo rozhodnuto půjčit si na to auto. Pokud bychom se totiž chtěli spolehnut na místní dopravu, cestujeme ještě teď. Jordánsko v tomto není Izrael, kde se celkem pohodlně dostanete skoro kamkoliv i bez auta. Auto jsem bookoval ještě doma, půjčovnu vybíral podle referencí na webu, dal bych sem odkaz, ale za boha to už nemohu najít. Každopádně, zaměstnanec půjčovny nás vyzvedl přímo na letišti, půjčovna byla kousek, na hlavní silnici směřující od letiště do města. Trochu mě překvapilo, v jakém stavu jsme dostali půjčené auto. Ale to je prostě Blízký východ, jsou tu jiné prioritu než vysáté koberečky a naleštěná karoserie. To, že nám benzin v nádrži nestačil pomalu ani na dojetí k nejbližší pumpě, to už je prostě jen bonus navíc. Na druhou stranu, pokud to pak nevrátíte jako totální bouračku, nikdo s vámi pár škrábanců řešit nebude. Provoz a řízení je chaos, ale pokud jste jezdili na jihu Itálie nebo třeba v Řecku, nemělo by vás to zaskočit. Co vás ale nejspíš zaskočí, bude nepředstavitelné množství příčných, zpomalovacích a bůhvíjakých ještě prahů. Jordánsko je vlastně země zpomalovací prahů, jsou fakt všude. Nejdříve snad všude nainstalovali příčné prahy a pak postavili silnice. Provoz to sice nějak zvlášť neuklidní, ale aspoň se každých 150 m fláknete do hlavy. První noc spíme v Madabě, městečku kousek od Ammánu.

Den 2

Hned ráno odjíždíme na Horu Nebo, nevysoký kopec, ze kterého je úžasný výhled na Mrtvé moře a ze kterého měl Mojžíš poprvé vidět Izrael. A jako už párkrát napsáno, nemusíte mít Bibli načtenou od A do Z a stejně vás tato místa budou nějakým zvláštním způsobem zajímat a bavit. Pár hodin zde a v okolí trávíme, abych se pak přesunuli dolů k Mrtvému moři a našli místo, kde se můžeme okoupat. Nakonec zaplatíme nesmysl za vstup do nějakého Beach clubu, ten má své nejlepší roky dávno za sebou, pokud tedy vůbec nějaké dobré roky kdy měl. Ale ok, chtěli jsme se koupat. Holky Mrtvé moře milují, já to nijak zvlášť nemusím, akorát máte pak sůl úplně všude, takže si čas krátím nad nealko pivem, to alkoholické zde neseženete. Ale stejně jsme tu autem, no autem… Po dalších pár hodinách vyrážíme po pobřežní silnici dolů na jih směrem k Petře. Samotná cesta podél moře určitě stojí za to, v jižní části pak Mrtvé moře opouštíme a začínáme zase stoupat do hor směrem k Petře, resp. k Wadi Musa, což je vstupní brána do Petry. Cestou si ještě na Bookingu najdeme volné ubytování, dorážíme už za tmy. Ale i tak od milého hostitele dostáváme možnost večeře na terase s výhledem na město. A poprvé ochutnáváme jedno z typických jordánských jídel – kuře, rýže, resp. tác plný kuřete zasypaný kupou rýže.

Den 3

Protože chceme vidět východ slunce nad Pokladnicí, vyrážíme tedy ke vstupu brzo ráno, včas před otevírací dobou. Když nepočítám toulavé psy a kočky, jsme tam první. Akorát obsluha na vstupu se ten den rozhodla si přispat. Jasně, když jste tam každý den, nepotřebujete stihnout východ slunce a vlastně ani otevírací dobu. Ale nakonec lístky úspěšně zakoupeny a ten den jsme v Petře úplně mezi prvními. Procházíme soutěskou Sík, ta má necelý kilometr a jejím konci se už otevírá pohled na Pokladnici. Ta je sice notoricky známá ze všech fotek, průvodců a tak, ale stejně vás dostane. Dostal nás taky místní průvodce, který nás vzal na skálu na Pokladnicí, pochopitelně, zadarmo to není, ale co kdo chce pěknou fotku, zaplatí a vyškrábe se tam. Chvilku si tak můžete připadat jako Indiana Jones, který tu právě v Pokladnici hledal a našel Svatý Grál.

V Petře trávíme celý den, což je samozřejmě málo, ale Ryanair se neptá a v pátek letí s námi nebo bez nás. Noc ještě přečkáváme ve Wadi Musa.

Den 4

Ráno vyrážíme dále na jih, směr Wadi Rum. Takže Harrison Ford si střihnul v Petře Indiana Jones, aby si hned pak o pár km níže dal Han Sola ve Star Wars. Neměli jsme, jako skoro vždy, žádné plány ani samozřejmě rezervace, ale to nevadí. Necháváme auto na parkovišti u vstupní brány do pouště a jdeme si najít aktivitu na další den a noc. Aktivita si nakonec našla nás a domlouváme se s jedním z místních průvodců. Výsledkem je pronajmutí offroadu s řidičem, přespání ve stanu v kempu v poušti a ráno zase odvoz zpět na parkoviště. Máme obstarožní Toyotu, která ale v písku ukáže proč jsou tyhle auta v podobných částech světa ta nejrozšířenější. Řidič je starší než to auto, vlastně asi než jakýkoliv auto a anglicky zvládne tak dvě slova a i u těch si nejsem jistý, že chápe význam. Někde nás vždy vysadí a posunky naznačí, kde nás zase naloží. Vzhledem k tomu, že jsme zaplatili předem, jsme v poušti a naše batohy zůstávají na korbě toho pickupu, je tohle vše asi dost o důvěře. Nakonec toho vidíme celkem dost a cestu zpět k autu vždycky najdeme. Asi jsme si mohli odpustit návštěvu u osamělého beduína a oběd v jeho stanu. Bylo to asi tak stejně přirozený, jako když v Samotářích přišel k někomu domů ten japonský zájezd.

Na noc se ubytováváme v kempu v poušti, ve stanech. Západ slunce a noc rozhodně stály za to. Stejně tak jako kuře s rýží. Tento týden teprve třetí nebo čtvrté?

Den 5

Hned po snídaně nás jeden z pickupů vezme zpátky k návštěvnickému parkovišti a našemu autu. Vydáváme se na sever do Ammánu po King´s Highway. Cestou se ještě zastavujeme u křižáckého hradu Kerak, asi 100 km od Ammánu. Dovnitř se nepodíváme, potřebujeme přeci jen stihnout let a vrátit auto. I když teda z půjčovny mám trochu pocit, že kdybych ho nechal stát blikající před letištěm, nic se nestane.

Každopádně, Jordánsko, i když nebylo úplně v plánu a celá cesta tak vznikla trochu ad hoc, nás nadchlo a daleko překonalo naše očekávání. Jen těch 5 dní je fakt málo 😊 

Fotogalerie