Izrael a Palestina 2020

Izrael (a Palestina) nás lákal už dlouho a na cestovatelském "wishlistu" byl hodně nahoře.  Ke konci roku 2019 vše správně uzrálo a my se rozhodli co nejdříve vyrazit. Letenky jsme sehnali na konec února 2020, přímý let Praha - Tel Aviv. A začli jsme plánovat. Což tedy popravdě v mém podání znamená, že se tak velmi zhruba a obecně podívám, co že je to v té dané zemi vůbec k vidění. Pravda ale je, že tím jak mě Izrael a jeho historie vždy zajímala, tak jsem měl celkem slušnou představu, co chci vidět. To, že k Izraeli přidáme i Palestinu, bylo od začátku jasné. Myslím, že navštívit jednu zemi a nevidět zároveň i tu druhou, je určitě škoda. Říct, že trochu chápu složitost Blízkého východu, bych si netroufl říci ani teď, po tom, když jsem se tam podíval už třikrát. Ale každopádně pro lepší obrázek je vždy fajn to vidět z obou stran,

1.den čtvrtek

Dopoledne odlétáme s ČSA z Terminálu 1 pražského letiště směr Tel-Aviv. Ještě předtím nás ale čeká bezpečnostní pohovor s pracovníky izraelské ambasády. Na nás vyjde mladá, příjemná slečna, Češka. Ale i tak ji nějak podezírám, že jsou stejně všichni členy Mosadu. Pohovor jsme absolvovali dohromady jako rodina a trval do 10 minut. Dostávali jsme zdánlivě nahodilé a nesourodé otázky, které ale zpětně vlastně dávají smysl a určitě jsou pečlivě předem nachystány. Netřeba si z toho dělat hlavu, ale určitě doporučuji odpovídat podle pravdy a do ničeho se tak zbytečně nezamotávat. Ale zajímavé je, když jsme letěli do Izraele znovu (březen 2023), tentokrát z Vídně, žádný pohovor jsme neabsolvovali.

Na Ben Gurionově letišti jsme si vystáli frontu na pasovou kontrolu a absolvovali ještě jednou krátký pohovor na téma, co budeme v Izrali dělat, která místa plánujeme navštívit, jaké ubytování apod. To zrovna u nás bylo trochu ošemetné, protože náš cestovní intinerář je dost flexilbní a vyvíjí se v čase, ovlivňován mnoha faktory. Pak vyzvednout batohy, koupit SIM kartu s daty a rychle na vlak na přesun do Jeruzálemu.

Přímo z letiště jezdí vlak do Tel Avivu a pak pokračuje do Jeruzalému. Cesta trvala něco přes hodinu a během té doby jsem alespoň přes Booking našel ubytování na první večer. Je třeba počítat, že ubytování v Jeruzálemě (a vůbec kdekoliv v Izraeli) není vůbec levná záležitost a je třeba chvíli hledat než najdete něco, z čeho se vám kvůli ceně nekroutí palce u nohy. Už tak vysoké ceny se ještě nakopnou během jakýchkoliv náboženských svátků. V Jeruzalémě je pak lepší (pokud budete klást důraz na cenu) volit spíše východní, arabskou část. A samozřejmě, čím blíže Starého města, tím lépe. My našli ubytování pro nás tři za necelých 1.800,- Kč a když to teď píšu zpětně, už bych si asi raději připlatil, ale možná jsme jen zbytečně zhýčkaní.

Co je v Jeruzálemě perfektní a naopak relativně levné, je městská doprava, resp.tramvaje-JLR (Jerusalem light rail). Během chvile se snadno dostanete kdekoliv po městě, vše jednoduché a intutivní.

2.den pátek

Dnes je toho v plánu více, ale s naším povrchním stylem cestování by to mělo klapnout. Jako první na dnešním seznamu je tak Jad Vašem, památník obětem holocaustu. Snadno se tam dostanete tramvají, konečná na Herzlově hoře (Mount Herzl). Samotná návštěva památníku je pak silný, těžko popsatelný, nepřenositelný zážitek a memento toho, co jsou lidi schopní si navzájem provádět.

Po návštěvě Olivetské hory jsme se později odpoledne dostali konečně do Starého města a ke zdi nářků. Bylo jasné, že sem se v rámci tohoto tripu musíme ještě vrátit, několikrát. Změť uliček, obchůdků, kaváren, mezitím se proplétající davy muslimů spěchajícíh ke své mešitě a stejné davy Židů chvájících zase ke svým svatým místům... Prostě přesně ten druh chaosu, pro který si Blízký východ jednoduše musíte zamilovat. Ale zároveň se vůbec nedivím, že je toto místo tak často ve světových zprávách, napětí tu tak nějak přeci jen ve vzduchu visí a občas se tu tak něco semele. Nicméně nikdy jsme se tu jakkoliv špatně necítili. Samozřejmě je to dáno i tou všudypřítomností izralské policie a armády. A to platí pro celý Izrael, v tramvaji s vámi jedou vojáci/vojačky a přes rameno mají ledabyle pověšený samopal. Ale za chvíli si na to zvyknete a vůbec to neřešíte, stejně tak jako oni vůbec neřeší vás. 

Večer, jako každý pátek, pak začal šabat, ten je v Jeruzálemě poměrně stritkně dodržován, takže jsme jsme se vydali na hotel začít plánovat zítřejší přesun do Palestiny.

Jinak ještě pár slov k šabatu, začíná pátečním večerem a končí v sobotu, s prvními hvězdami na večerní obloze. Jak jsem se již zmínil, v Jeruzalémě je jeho dodržování poměrně striktní, hlavně pak v židovké části (ta východní, arabská si dál nerušeně žije svým životem), naproti tomu takový kosmopolitní Tel Aviv vás nijak moc omezovat nebude. Každopádně je ale počítat s tím, že veřejná doprava nejezdí a to včetně takového vlaku Jeruzalém - TA, jak jsme pak o tři roky později, při naší další návštěvě Izraele, překvapeně zjistili. Nicméně s taxi problém není, i když si řidiči jízdu o šabatu nechají zaplatit.

3. den sobota

Ráno balíme batohy a kráčíme směr arabské autobusové nadraží ve východním Jeruzalému. Leží naproti Damašské bráně, pohodlně se tam dostanete i tramvají. Do Betléma nás vezme autobus č.231. *Edit - část autobusů (do Ramalláhu) pak odjíždí z nově zrekonstruované části, která je o ulici dále.*

Do Betléma je to sice podle mapy kousek, ale vzhledem k checkpointům a chaotické dopravě, cesta zabrala cca 40min. Okamžitě, jak jsme v Betlémě vystoupili, se kolem seběhlo moře taxikářů nabízejích své služby a vozy. Je fakt, že minimálně holky jako místní úplně nevypadají a navíc jsme v celém autobuse byli v podstatě jedinými turisty. Dohodli jsme se asi se třetím taxikářem, který nám přišel relativně v pohodě. Dnes bychom vybírali podstatně déle. To, že jeho auto pamatovalo ještě britský madát a druhý den v kopci někde u Jericha ho uvařil, bylo vlastně to nejmenší. Naše největší očekávání bylo, že budeme mít anglicky mluvícího cool týpka, co nám ukáže místa, kam se s cestovkou nedostaneme a ukážeme nám podobný cool týpky a tak vůbec. No nemohli jsme se více mýlit.

Pod cedulí "Hebron 25km" nám lámanou angličtinou tvrdil, že do Hebronu je to přes 100km a budeme si tak muset připlatit oproti fixní ceně na dva dny, kterou jsme si ani ne před 20 minutama spolu dohodli. V Hebronu nás pak hned pěkně na úvod vzal do místní sklárny s očekáváním, že tam jako správní turisté utratíme i poslední euro, dolar nebo cokoliv, s čím dá platit. Tady mu došlo, že stejně jako my s ním, mýlil se i on s námi. Na druhou stranu si ale narozdíl od nás přeci jen nemohl tolik vybírat, turistů do Palestiny rozhodně davy nejezdí.

V Hebronu jsme stravíli jen pár hodin, po sklárně jsme navštívíli ještě Jeskyni patriarchů, resp. Abrahamovu mešitu a místní trh. Pak holky usoudily, že to už stačilo a tak jsme se přesunuli do klidnější části Západního břehu. Jinak Hebron je, jako vlastně vše na Blízkém východě, docela složité město. Svou historií a náboženským významem je důležitý jak pro Židy, tak i pro Palestince. V rámci palestinské autonomie je to ta část, kderá spadá pod samosprávu a měla by tak být plně autonomní. Nicméně přímo v Hebronu, k velké nelibosti Palestinců, trvale žije několik stovek Židů, které chrání zase několik stovek izraelských vojáků. Hebron je důležitý jak pro muslimy, tak i pro Židy, pro ty je to dokonce druhé nejvýznamnější město hned po Jeruzalému. Ten samotný fakt proto dělá z Hebronu relativně třaskavé místo, kde není o nepokoje úplně nouze.

Z Hebronu se přesouváme "moderním a spolehlivým"vozem místního cool taxikáře k paláci Herodium. Místu, kde na umělém kopci postavil Herodes svou pevnost. Vstup je placený a do paláce se dostáváme pěšky cestou podél kopce. Cesty sem rozhodně nelitujeme, nemusíte být zanícený archeolog s detailními znalostmi historie, aby vás to tady bavilo. Navíc z vrcholku je pak nádherný výhled po okolí. Tady, trávíme necelé dvě hodiny aniž bychom potkali další turisty. U paty hory je akorát izraelský vojenský kemp.

Sobotní tour po Západním břehu zakončujeme zastávkou v kapli na Pastýřských polích kousek od Betléma. Místě, kde měli andělé oznámit narození Ježíše Krista. A opet tu platí to, co mě na těchto lokalitách Blízkého východu fascinuje, nemusíte být věřící a stejně vás tato místa dokážou úplně pohltit. 

Náš průvodce asi seznal, ža za tu almužnu, co jsme mu dali, to pro dnešek už stačilo a rozhodl se nás odvézt zpět do Betléma. Cestou jsme jestě narychlo našli ubytování. Přímo v centru, pár kroků od Chrámu Narození Páně, kam jsme se samozřejmě hned vydali. Na to jsme prošli ještě část starého centra, všechny ty uličky jsou opravdu fascinující. Při cestě zpět jsme se dali na náměstí do řeči s příjemým týpkem s perfektní angličtinou. A protože tady se žádné věci nedějí jen tak náhodou, ukázalo se, že je to taxikář, který jen loví svůj byznys na další den. Nakonec proč ne. Působilo to, že ten nám toho zvládne ukázat daleko víc, než ten náš dnešní, a tak jsme se na další den domluvili spolu. Páč zase nejsem úplný křupan, s díky jsem tedy tomu původnímu napsal, že jeho perfektní služby už nebudou dále potřeba.

4. den neděle

Ráno na společné snídani s ostatními hosty zjišťujěme, že celkem dobře rozumíme, o čem se to baví. No jo, vždy´t vlastně mluví česky. Příjemné. Tohle naštěstí není chorvatská pláž a na krajany tu tak často nenarážíte, alespoň teda my ne.

Už sbaleni a plni očekávání se vydáváme vstříc zážitkům s naším novým taxikářem/průvodcem. Realita nás ale vrací zpátky na zem. U žluté Kie (z doby, kdy jestě KIA vůbec netušila, že bude kdy vyrábět auta) stojí spolu oba dva naši taxikářští přátelé. Dostáváme přednášku o tom, jak to bylo od nás nefér a jak nechce přebrat zákazníka svému bratranci (jinak tady teda jsou bratranci snad úplně všichni). Jasně kluci, teď ještě tu o Smolíčkovi. Fakt mě nedonutíte cítit se blbě. Navíc v místech, kde vás stejně jako hloupého turistu chce ojebat kde kdo. Protože to už dále nechceme řešit, bereme toho našeho původního taxikáře a vyrážíme směr Jericho. Cestou bych asi dostal další morální školení, naštěstí jeho angličtina mu nedovolí říct větu o více jak třech slovech, tak máme alespoň klid. Na druhou stranu, když si vzpomenu na část českých taxikářů a jejich chování k cizincům (čest vyjímkám), tak co tady řeším, tohle je vlastně úplně v pohodě.

Tak jako již před tím a mnohokrát potom, jsme zjistili, že doba, za kterou urazíte 50km v oblastech jako je Západní břeh, nebude úplně odpovídat tomu, za jak dlouho stejnou vzdálenost urazíte u nás. Je třeba s tím počítat a nebýt tak překvapen (jako my), že pak velkou část dovolené strávíte jen přesuny.

Jericho, je jedno z nejstarších (a dosud obývaných) měst na světě, založené před více jak 10tis. lety. Představa, že se procházíte v místě s takovou historií, má něco do sebe. Jinak samotné město na mě moc dojem neudělalo, vlastně vůbec žádný. Co naopak ve mně dojem zanechalo, byla Hora pokušení, kam se pohodlně dostanete lanovkou. Jak jsem psal, nemusíte být věřící a stejně vás tato místa zvláštním způsobem osloví, alespoň já to tak tedy měl a stále mám. Před odjezdem zpět do Betléma jsme se ještě stavili navštívit chrám u řeky  Jordán, která vymezuje hranici s Jordánskem. Minová pole po obou stranách cesty dost výmluvně připomínají relativně nedávnou minulost.

A pak už konečně zpátky do Betléma chytit nějaký spoj do Jeruzalému. Cestou jsme vyřídili pár nákupů a nějaké ty pochůzky našeho řidiče. Chápu, zaplatili jsme si za poznání místní reality a mezi to prostě patří zjišťování, kde na trase Jericho - Betlém mají zrovna nejlevnější rajčata. Ve stoupání za Jerichem se mu ještě povedlo svůj vůz uvařit, asi těch rajčat už naložil moc. Každopádně, díky němu jsme elegantně stihli spoj zpět do Jeruzalému. Prostě autobus na betlémské výpadovce předjel a zastavil.

5. den pondělí

Zůstáváme celý den v Jeruzalémě a věnujeme ho prohlídce Starého města. Den  samozřejmě k tomu nestačí, ale lepší než nic. Vím, že minimálně pár dní bych tu určitě měl co dělat a vždy se sem budu rád vracet.  I když asi vynechám Chrám Božího hrobu. Ne, že by to za to nestálo, naopak! Ale když jsem při odchodu na sebe převtrhnul litr kadidla, byli asi i přítomní mniši rádi, že jsem vypadl.

6. den úterý 

Autobusem z Jeruzaléma k pobřeží Mrtvého moře. Autobusů (z izraelského autobusového nádraží) jezdí dost a mají i relativně dostatek zastávek po cestě. Mimochodem tuto trasu můžete absolvovat i autem z půjčovny, byť se jedná v podstatě o Západní břeh, kam vám většina půjčoven jejich autem jet nedovolí. Ale obecně, jet na palestinská území autem s izraelskou SPZ, není moc dobrý nápad. Tato cesta je tedy vyjímka a stejně tak, pokud pojedete po silnici č.90, tzn. ze severu na jih podél Mrtvého moře, je to v pořádku. Ein Gedi (kibuc a oáza), které je po cestě a je i jednou ze zastávek autobusu, jsme bohužel navštívit nestihli (ani při na+ší dalš návštěvě v r.2023). Ale alespoň nám to vyšla s Masadou a to byla pecka. Autobus odbočí z hlavní silnice a doveze vás přímo ke vstupu, resp. k dolní stanici lanovky do pevnosti. Pokud máte čas a síly, je tam zespoda až nahoru trail. My to ale dali pohodlněji lanovkou, obě cesty. Nahoře pak není problém strávit hodiny. Ze samotné pevnosti toho sice moc nezůstalo, ale jsou tak pěkně udělané vizualizace a modely, jak to celé kdysi nejspíš vypadalo.

Po sjezdu lanovkou dolů jsme zase jednoduše naskočili na bus a uháněli dále se okoupat v moři. Vystupujeme v resortu Ejn Bokek, je tam pěkná veřejná pláž vč. sprch. Okupeme se, v únoru příjemných 25 stupňů, omyjeme ze sebe sůl a zase zpět na MHD do Jeruzaléma.

7. den středa

Opouštíme Jeruzalém a náš dnešní cíle leží na severu Izraele, na pobřeží Středozemního moře - Akko. Přístav a bývalá křižácká pevnost. Staré město, zbytky hradu a podzemí jsou úchvatné. Ale protože máme, jako většinou, málo času a navíc teď i na zádech batohy, přesouváme se autobusem o něco jižněji do Haify. Velký izraelský přístav, kde asi to nejvíc k vidění jsou terasovité Bahajské zahrady. Táhnou se od vrcholu hory Karmel až dolů, skoro k pobřeží. Takže, nemusíte být žádný botanik, osobně kytičky nemusím, ale tohle za vidění 100% stojí! Je tedy fajn, když se vám podaří stihnout otvírací dobu, my to nedali. Ale pár fotek přes plot a jako bychom tam byli. V Haifě spíme a brzo ráno se vydáváme na vlak, už rovnou na letiště. 

8. den čtvrtek

Z vlaku vystupujeme přímo na letišti (jen poznámka k pražskému letišti - to mi mimochodem nepřijde jako úplně blbej nápad...). Před nástupem do letadla ještě bezpečnostní prohlídka a rozhovor. O tři roky později jsme pohovor už neabsolvovali ani v jednom směru. No a pak už přímý let do Prahy a já vím, že minimálně do Jeruzálema chci znovu :-)